Zápas jara proti zimě
Zápas jara proti zimě
Na zemi leží těžká pokrývka bílého třpytivého sněhu. Ve větvích stromů hvízdá ledový vítr a krutý mráz chytá vše živé do svých spárů. Sem tam ve vzduchu poletují sněhové vločky, které se zmítají v poryvech větru. Nemilosrdná paní zima tvrdě vládne světu svojí pevnou rukou. Její mrazivá vláda se však pomalu chýlí ke konci…
Po téměř nekonečných měsících mrazu, neustávajících přívalech nového sněhu a depresivního šedivého nebe se o slovo znovu hlásí jaro. To se zimě samozřejmě nelíbí, proto se svoji vládu snaží uhájit za každou cenu. Po svém několikaměsíčním řádění už však nemá dost sil, a tak jaro pomalu krok za krokem získává převahu.
První jarní slunce postupně nabírá na intenzitě a doteky svých hřejivých paprsků opatrně rozpouští led i sníh. Svými jemnými zářivými prstíky něžně hladí půdu, rostliny i zimou zkroušená zvířata, kterým tak přináší opět radost ze života. Také lidi opouští jejich depresivní nálada a na pobledlých tvářích se při pomyšlení na nadcházející teplé období objevují úsměvy a spokojenost.
Paní zima se ze svých posledních sil ještě snaží jaro dostat na kolena a sesílá na zem další sněhové vločky. Jaro se však nenechá zastrašit a tak sníh taje hned, jak se dotkne půdy. Ve chvíli, kdy vykvetou první jarní květiny už je zcela jasné, že zima již nemá vůbec žádnou šanci. Přesto se však odmítá vzdát, nakonec však i ona pochopí nesmyslnost svého jednání. Po tvrdé porážce se rozhodne skrýt v ústraní a nabrat nové síly, aby se za rok opět mohla chopit vlády a přádně nám „zatopit“.